Sally, vím, jak to myslíš. Děti jsem tak ale vychovala. Pro nás to není přítěž, dřina. Pro nás je to zázrak. Rádi pozorujeme, jak se věci kolem nás mění. Rádi se učíme různým činnostem, např. práci se dřevem. V domě jsou věci, které skutečně potřebujeme. Nyní akutně musíme najít naše zimní bundy. Ale jsou tam právě i nástroje pro práci se dřevem atd. i naše hudební nástroje. Ty věci nám skutečně chybí. Kdyby to byli věci, které nevyužijeme, tak bych je darovala na charitu. S tím problém nemám.

Nikde jsem nepsala, že bych do malého bytu pořídila zvíře. Psala jsem, že kdybychom se přestěhovali na nové hospodářství, tak bych nějaké z útulku adoptovala.

Asi to tak s těmi svátky udělám. Budou jiné, ale budou pořád naše. Jen musím bojovat se svým vnitřním strachem, kdy jsem si myslela, že dětem ukážu, že i když jsme jinde, tak jsme o nic z toho našeho nepřišli. Aby svobodu neměly děti spojenou s něčím dalším negativním, ale s tím hezkým. Toho se asi bojím.