Gavašetko, je to psycholožka, má titul Mgr. Nesmí předepisovat léky. Její manžel je ale psychiatr a ona používá jeho razítko. Myslím, že je to dost velký problém. Kdybych léky skutečně užívala a kdybych měla jinou pojišťovnu, která by mě nevarovala, že se lék nesmí užívat v kombinaci s těmi, co už mám, tak mě to mohlo zabít. Kolika lidem tohle ublíží a ani neví o tom, kdo je na vině? Lidé tam chodí s důvěrou. Věří jí a ona podvádí. Nemá patřičné znalosti, aby věděla, který lék komu předepsat.

Když jsem šla do Krizového centra, bylo hrozné horko a měla jsem ruku v sádře, rameno zraněné. Nechtěla jsem tam jít. Připadala jsem si ponížená, že musím požádat o pomoc. Neschopná, že to nezvládnu vyřešit sama. Nemám moc sebevědomí a tohle pro mě bylo neskutečně obtížné. Když jsem zjistila, že jsem problém, protože mám majetek a přece ho můžu prodat a pomoct si tak sama... nečekala jsem to. Čekala jsem podporu, kterou jsem nenašla. Vysvětlovala jsem jim, že ale pole hned prodat nemůžu, i kdybych chtěla. Prodat nemovitost může trvat roky. To není něco, co se stane přes noc. Do bytu jsem jít nemohla a jediná možnost byla se soudit, aby soud rozhodl o vystěhování nájemníků, příp. o exekučním vystěhování. To mohlo zabrat i dva roky. Byla jsem zoufalá, na dně, zraněná a odcházela jsem od nich totálně zlomená. Plakala jsem celou cestu domů. Přemoct se dojít tam, bylo extrémně náročné (navíc jsem se potřebovala propašovat z domu, aby si toho nikdo nevšiml) a odcházet bez rady, kdy jsem se cítila ještě špatně, že vlastně mám možnosti, byť vlastně v ten moment žádné nebyli, bylo hrozné. Právnička doslovně řekla: A co po nás chcete? Všude dávají jen telefonní čísla, zavolejte si sem, tam vám pomohou. Ta čísla si umím dohledat sama. Nejsem nesvéprávná. Jenže člověk co je psychicky zlomený, potřebuje hlavně psychickou podporu. Kdyby řekli, tady je člověk, ten to s vámi projde, pomůže vám zavolat realitce, pokud to sama máte strach udělat. To by pomohlo.
Někdy člověk vydrží nemyslitelné, ale triviální věc se pak pro něj stane problémem. Jak se říká: Stokrát nic umořilo osla. Já si nakonec o pomoc zvládla říct, ale bylo to k ničemu. Jsem ráda, že je to za námi.