Federiko, já vím. Děti jsou moc hodné. Problém bude spíš u mě. Celý jejich život jsem se extrémně snažila jim vynahrazovat to, v čem musí žít. Pořád mám ještě pocit, jako kdybychom úplně nevyhráli. Jako kdyby nás stále něco táhlo dolu, a tak se snažím plavat. Možná je to ale už opravdu jen pocit a měla bych si uvědomit, že jsme už v suchu na břehu a nemusíme dál bojovat a tolik se snažit.
Tyhle malé byty byly koncipované nějak zvláštně. Neměly troubu a měly jen dvouplotýnku. Kdo chtěl péct, tak měl remosku. Připadám si tu jako na táboře. Nevím, jak z toho vytvořit domov. Na druhou stranu, stačí se otočit a všechno mám hned po ruce. Dřív jsem běhala pořád z patra do patra, bylo to tam opravdu velké. Tady si povídáme i přes zeď a slyšíme se.