Dari, nerada to přiznávám, ale máš pravdu.
Nevysnila jsem si ten život, z části jsem ho žila a moc mi to chybí. Brala jsem tam děti a tajně jsme budovali. Vysázela jsem stovky dřevin a tisíce rostlin trvalek. Oplotila jsem celé hektarové pole 2m vysokým plotem, vyvložkovala jsem jeden komín. Z knih jsem se naučila jak se dělá hydroizolace dolní části stavby a obkopala jsem celý dům, včetně sklepa a zavedla jsem si k domu rovnou i sama elektřinu. V elektru ze mě byli na prášky, že takovou odvahu ještě neviděli. Dostala jsem tak k nákupu i nějaké dárky jak prezent za odvahu a statečnost. Byli moc hodní. Probrali se mnou, co jsem chtěla za práce udělat a překontrolovali mi, jestli jsem udělala objednávku správně, abych měla vše potřebné. Revizí jsem pak prošla. Roky tam nebyla voda a museli jsme pro ní chodit 1km z příkrého kopce do potoka. Nosili jsme si kanystry 3l od sirupu. Nyní je tam již kopaná studna i s ruční pumpou. Udělala jsem základy pro další stavbu.
Bavilo nás sázet a sklízet takové dobroty. Vysázela jsem i to, co většina lidí netuší, že lze u nás pěstovat. Tam jsem se cítila dobře. Venku v přírodě. Stýská se mi a chybí mi to. Chybí mi ty možnosti. Zároveň vím, že tam jít nemůžeme. Všechno prodat je dobré řešení, ale já nevím jak. Resp. samozřejmě vím, jak se to dělá, ale asi už mám hrozný strach, aby z toho nevzešlo něco špatného.

Bohužel vím, že jsou děti už velké. Proto mám pocit, že mě tlačí čas. Moc bych si přála s nimi začít ještě čas jako rodina a v klidu. Vytvořit jim krásné vzpomínky. Tohle jsme spolu nezažili. Tady jsme v bezpečí, snad. Možná je chyba v tom, že mám trochu představu, že po tom všem zlém by měla následovat nějaká odměna. Zvládla jsem to a teď by se mi mělo dařit. Vše by už mělo být snazší. Nechci vypadat nevděčně. Vím, že jsme získali strašně moc. Uvědomuji si to, že jiní nemají takové štěstí, aby mohli být ve vlastním bytě nebo měli vlastní pole. Proto se cítím špatně. Ta dřina, kterou jsem do všeho vložila a výsledek? Nemůžeme být tam a tady je to maličké. Špatně se mi s tím srovnává.

Nezlobím se na organizace, že mi nepomohli s nemovitostí. Na tohle jsou realitky a ani jim se nepodařilo najít to, co hledám. Dnes lidé nejdřív prodají pole, pak zahradu a pak prodávají RD s dvorkem. Je to problém. V realitách se pohybuji cca 25 let. Mám přehled. Čekala jsem psychickou podporu a měla jsem pocit odmítnutí. Nelíbilo se mi, jak se mnou jednali. Bylo to pro mě náročné. Zvládnu hodně, ale tohle byla prostě podpásovka. V tom stavu, v jakém jsem byla, jsem byla křehká a zranitelná.

RK by rády prodali to co mám, ale žádná nehledá to, co já sháním. Zdá se, že za ty roky šla kvalita RK hodně dolu. Dřív měli snahu a dnes by mnoho makléřů chtělo peníze bez práce. Na běžné dotazy vůbec neznají odpověď. Když už, tak se to snaží zahrát do autu. To nepotřebujete, to není důležité, to jen tak vypadá apod. Kdyby lidi hráli narovinu, život by byl podstatně snazší.

Dari, moc děkuji za podporu. Udělám si rozvahu a pořádně si to vše znovu rozepíši. Třeba to pomůže.