Hele Blani, životy jsou nekonečně pestré a jako někdo, kdo slýchá denně různé lidské příběhy, tak si netroufám odhadovat. Resp. osobně jsem přesvědčená, že v podstatných věcech příběh reálný je.

Striktně z hlediska odborného se zde projevuje řada znaků, které jsou v podobné situaci běžné - ať už ta "utkvělost" na snech, opakované úsilí, "aby nevyhráli", snaha "kompenzovat to dětem" nebo "udržet rodinu", nacházení "zástupných problémů"...

Ať už detaily jsou takové nebo jinaké, vždycky to může číst někdo, kde je v podobné situaci a komu to pomůže.

Stejně tak je typické najít si "problém" (dům zaskládaný krabicemi), vnímat ho (nesprávně) jako stěžejní, a současně odmítat jako nereálná navrhovaná řešení, protože to reálně ten problém není. Pak to vede i k desilusím z pomáhajících profesí (nebo z rozhovorů s kamarádkami), které se buď snaží ten "problém" řešit, nebo naopak se snaží odvést pozornost ženy k jiným věcem (a ta se pak "zlobí", že "problém nikdo neřeší").