Čumčo, proto jsem se snažila nějakého psychologa najít. Kdysi dávno, jsem natrefila na úžasnou psycholožku. Tenkrát mi zemřel bratranec a nedokázala jsem se přes to přenést. Stačily dvě návštěvy a byla jsem v pohodě. Psycholožka věděla naprosto přesně, na co se zeptat. Vždy položila jen nějakou krátkou jednoduchou otázku a najednou se to všechno v hlavě spojilo a byl klid. Bohužel už neordinuje. Je to cca 22 let.
K psychologovi musí mít člověk důvěru. Tenhle mladý mi hned na začátku sezení řekl, že mi nevěří, že si to bude prověřovat, že netuší, co po něm chci... Když jsem opakovaně řekla, že podporu, tak mi oznámil, že terapie má být krátkodobá záležitost a na to nemá čas. Na mé dotazy, zda je vázán povinnou mlčenlivostí vůbec neodpověděl. Zklamalo mě to. Naštvalo mě to. Takhle se profesionál chovat podle mě nemá.
Některé ženy mi tu včera poradily dobře (včetně Tebe) a to jsem si vzala k srdci. Už jsem toho tolik zvládla, zvládnu i tohle. Asi to chce prostě víc času a být smířená s tím, že občas vypluje napovrch něco, co bylo zasunuté hodně hluboko a už to ani nečekám.
Teď jsem se cítila pod tlakem v souvislosti s blížícími se svátky (jsou za tři týdny), které jsou pro nás důležité. Proto jsem sem psala. Nečekala jsem takovou smršť podezírání, obviňování apod.