Tamie, dlouhou dobu jsem sem nepsala. Teď mi to nedá. Mám také čtyři děti, jsem workholik a z prvního vztahu jsem doslova utekla kvůli psychickéhu týrání. Kdybych jsem začala vypisovat, co jsem vše prožila, zvládla, tak tomu polovina lidí nebude věřit. Píšu jsem, abych ti předala svoji zkušenost. Když jsem se jakžtak stabilizovala "v novém životě", tak mne dostihl syndrom vyhoření, dva roky jsem prakticky neustále plakala a plácala se na místě. Až když jsem si odpočla fyzicky i psychicky, nabrala sílu, pak teprve jsem byla schopná jít dál a budovat nový život. Naštěstí se mi to dělo okolo čtyřicítky, takže od té doby jsem toho hodně stihla včetně nového domu, hektarové zahrady a velké soběstačnosti, co se týče ovoce a zeleniny. V té mezipauze jsme se tlačili v malém prostoru, ale vzpomínáme na to rádi. Na dekoraci na svátky, pečení perníčků apod. toho moc nepotřebuješ. Potřebuješ čas přetřídit si co dál, získat odstup. Jinak tě to všechno převálcuje. I teď mám období, kdy se toho hrne moc, tak si dám pauzu, odjedu na dovolenou. Jako workholik musíš někdy i násilně zastavit a promyslet co dál. Bez realistických plánů se z toho zblázníš.