Mně to přijde taky hodně zvláštní, ale věřím tomu. Jen mi to teda připadá všechno jako šílená křeč. Pořád se za něčím honit, zahrady, pole, baráky, do toho charita, starat se o zvířata, studovat, číst, ten výzkum, být potravinově soběstační...to je na cvokhaus i bez pěti dětí a psychopatického příbuzenstva. A naprostá neschopnost z toho kolotoče vyskočit. To vše, jak píše, ve snaze nic nezkazit, nikomu neublížit.
Já bych byla ráda, za jsem ráda, na všechno se na nějaký čas vykašlala a nabrala sil. Ale já nejsem zakladatelka. Tady je zaděláno na vyhoření na všech frontách.