Ono je to často podobné, jako s tou viktimizací...

Oběť dlouhodobého domácího násilí často není zakřiknutá, uťápnutá chuděrka, která je tak rozklepaná, že ji poznáte na první pohled tak, že mluví tiše, má pořád sklopenou hlavu, při zvýšení hlasu se rozklepe a rozbrečí, násilník jí zavírá doma, takže nikam nechodí, nic nedělá, ničeho se neúčastní...

"Obrana" proti domácímu násilí právě může spočívat v té hyperaktivitě, workoholismu..., já tomu říkám "naspeedovanost" - to je přesně třeba ta miliarda aktivit, neustálý proud činností, často mimo domov...

Ona, kdyby sem ještě chodila Kambala, tak by vám to popsala ještě líp, pro mě je to pořád jen okrajová činnost, resp. hodně taky z minula, kdy jsem měla čas mnohem víc se angažovat v neziskovém segmentu...

Ona - když už ta ženská dokáže sedět, tiše mluvit nebo jenom brečet nebo jenom se klepat, tak je často "dál", než ta, která přijde, celý příběh vychrlí (to, že popíše podrobně jednotlivé "útoky" neznamená, že mluví o tom, co je podstatné), vychrlí tisíc otázek (jak prodat byt, jak to udělat s adresou, aby se jí nedozvěděli, kam dát krabice, ....). Jasně, ta "speedovanost" je obranný mechanismus. A jasně, je to lepší, než kdyby se složila, skončila "v blázinci" a děti byly bezprizorní, ale je fajn najít tu střední cestu - zpomalit, účastnit se nějaké klidné dlouhodobé terapie, tj. dokázat prakticky fungovat a současně se uzdravovat. Nezahazovat tedy ta telefonní čísla, které jí "někde jenom dali", protože to budou lidi, kteří s ní umí pracovat, jen je potřeba jim dát šanci. Na jedno sezení to fakt nebude. Ani to nebude tak rychlý, jako sepsat smlouvu, strčit ji manželovi podepsat, vyhodit z bytu nájemníka, sbalit krabice a odstěhovat se... (a i to zabralo jistě několik měsíců)

Každopádně, zakladatelce doporučuji, pokud ještě nenašla sílu na terapii jako takovou (protože jen zajít k psychologovi nestačí, je potřeba se opravdu zastavit, opravdu se svěřit, odžít si to, odtrpět - je pochopitelné, že po letech "fyzického" utrpení, si nechce způsobit to duševní, nebo že si myslí, že to není potřeba), tak si to načíst. Zjevně dokáže vnímat psané slovo (myslím tím nejen číst písmena, ale chápat podstatu věci), tak osobně bych si v její situaci aspoň nakoupila (či napůjčovala nebo stáhla z netu) odborné publikace - může pomoct zpočátku to číst jakoby "zvenčí", jakoby se jí to přímo netýkalo... Jakoby byla kamarádka, jejíž kamarádka má ten problém a chce jí pomoct...

Třeba

https://www.domacinasili.cz/doporucena-literatura/