díky za všechny odpovědi.... já jsem nad tím přemýšlela, s manželem plánujeme na příští léto DOVOLENOU - že budeme sami dva bez dětí v cizí zemi... a já mám pocit, že jsme na "dovolený" nebyli hrozně dlouho ))
Ale je pravda, že pokud člověk za dovolenou považuje to, že vypne, tak to dělám průběžně - v zimě běžky, teď v létě kajak (nebo procházka / túra, ale mám problém s nohama, tak to je to taková sázka do loterie, kolik toho vydržím) - a je pravda, že alespoň jednou týdně, spíš dvakrát, něco takového podnikám... a bytostně to potřebuju...

V generaci mých rodičů se dovolené běžně trávily zavařováním a podobně... to mi přišlo vždycky hrozný - i když - možná si někdo tímhle taky odpočine?

Prázdniny u babičky byly prima, ale teď mi návštěvy rodiny nepřijdou jako "dovolená" - sice člověk unikne pracovním stresům, ale neunikne těm rodinným - nevím, jak to popsat, vztahy máme dobré, rádi se vidíme... ale asi že tam v dospělosti už člověk vidí tu zodpovědnost? Nevím...