Fascinuje mě, kolik rádoby odborníků se tu vyrojilo. Vaše potřeba znevažovat život, minulost a prožitky jiného, je očividně silná. Vychování asi žádné. O psychologii víte naprosté houby, protože jinak byste takto nepsali. Co kdybych byla nervově labilní? Nevíte, s kým si tu píšete, ale odsuzujete. Co kdyby tu seděl a psal člověk, který je na pokraji sil a na základě vašich soudů a odsouzení si sáhl na život? No, zřejmě na to máte dostatek sebevědomí a svědomí žádné.
Osobně bych si nikdy nedovolila soudit jiného. Připadá mi až vtipné (i trapné), jak se některé snažíte vtěsnat 18 let mého života nejspíš do jediného týdne (nebo dne) a pak tvrdit, že to se přece stihnout nedá. Můj den má stejně hodin jako váš. Díky více dětem mám možná akorát víc promyšlenou organizaci. Přemýšlím vždy dopředu a tak vím, co a kdy chci a potřebuji dělat. Proto stíhám činnosti, které stihnout chci nebo potřebuji. Tak to má ale spousta dalších lidí. No, většina zde očividně ne.
Neumíte si představit, jak je nepříjemné a ponižující číst ty vaše výmysly (Co jsem a co nejsem. Co se asi nestalo. Co se stát nemohlo...). Takže ano, ubližujete mi tím. Proč si myslíte, že bych měla čelit ještě něčemu takovému? Přišla jsem si pro radu, ne pro odsouzení. Tak se nad sebou trochu zamyslete.

Ještě jednou moc děkuji Dari a ostatním, které mi dobré rady dali.