Taky celkem ráda vařím i na dovolené z lokálních potravin, vždy je tam moment překvapení (třeba slané máslo, nebo nečekaně skvostná uzenina), někdy i moment dobrodružství, třeba když živý krab drhnutý kartáčem děsivě rozvírá klepeta

Člověk si musí vystačit s náčiním, které má, a s potravinami, které cenově skousne. Švýcarský nůž si tedy nosím vlastní, dokonce se mnou omylem letěl na palubě do Londýna.

I mám ráda vaření na ohni, spoléhání se na nejbližší sámošku, večerku či salaš...

Navíc jsem bezlepkáč, o to je to větší dobrodružství, kde co seženu. Jednou jsem snídala rajčata s olivami a se špekem.

Na cizí vaření ani spoléhat nechci, když jsem jela pracovně, musela jsem furt dokola žrát stehno s rýží a plátek s bramborem a tím bezlepková kuchyně končila, o zelenině tam asi neslyšeli...