Já to mám tak, že tahám děcko s sebou, jako kočka kotě, kam to jde...

Protože - já vyrůstala za komunismu, kdy se nesmělo nikam.

Pak byly devadesátky, kdy se už sice smělo, ale neměla jsem peníze, nějaký levný letenky a bookingy neexistovaly, takže cestování bylo omezené.

Pak jsem si užívala nízkonákladovkové cestování (i stopem, busem, vlakem..., bydlení v nejlevnějších motelech), než jsem si pořídila dítě...

No, a u dítěte využívám toho, že to jde, je to vcelku cenově přijatelné, peníze máme...

Kdo ví, jestli za 10 let se nepřestane zase lítat, protože ... (ekologie, válka, ...). Chci, aby dítě vidělo, co se dá, protože nikde nemáš jistotu, že se to bude dát už nafurt. A samozřejmě, za pár let se dítě "cukne" a už s maminkou lítat nebude...

Takže v letadle chci sedět nejmíň 2x ročně. Bylo by to i víckrát, ale přece jen mě ta práce svazuje a dítě z tý školy tak moc utíkat nechce.

Doma je super jaro-léto, zahrada, jezero, ale dovolená to není.

Dítě mám naštěstí skvělý, bez keců se mnou absolvuje i ta muzea, památky, kostely...