Ty jo, dámy, tak já už tady moc nepřispívám, i když u vedlejší diskuse o radikální změně v životě mě prsty svrběly. Ale do tohoto tématu se zapojit musím...

Kat, jo, jo, JO!!! Tohleto NEEXISTUJÍCÍ je pro mě neskutečně vyčerpávající. A hlavně NEVYSVĚTLITELNÉ spoustě lidí okolo. Chlapů. I manželovi. Někdy jsem se snažila mu zvědomit, kolikrát doma zazní "mami" vs. "tati". Jenže pak se dvakrát ozve "tati" a už si myslí, že to je nastejno... Roky a roky. Tisíce otázek. Tisíce, ne, milióny detailů v hlavě. Nejen kde něco je. Kdo kde je. Jestli to zrovna máme. A kde. Co je nebo není vypráno. Co si může nebo nemůže někdo někam vzít. Že dnes má zrovna tenhle člen rodiny zrušený trénink/ZUŠ/kroužek/dosaď-si-sám, zítra má tamten člen náhradní termín něčeho jiného, pozítří má někdo přinést čočku do školy, protože budou na výtvarce lepit obrázek, v pondělí má mít jiný výjimečně pytel s věcmi na tv, i když zrovna nemá tv, protože nějaká školní akce, v úterý píše tenhle tuhle důležitou písemku, včera mělo být dítě ve škole o půl hodiny dřív, protože se jelo tam a tam, každý den někomu připomenout, že musí cvičit na záda, nebo na klavír, domů je potřeba dnes cestou z práce nakoupit toaleťák, protože došel, rozbilo se vlastně to a to, takže zavolat opraváři, nezapomenout domluvit do pátku tu návštěvu u toho a toho člena rodiny kvůli té a té oslavě, nezapomenout vyřídit něco dalšího někde v rodině, typicky aby se nějaká část rodiny neurazila, přidejte si k tomu lékaře neplánované i plánované, nezapomenout vyzvednout dítě x na místě a v hodinu, kdy se nikdy nevyzvedává, protože je to tento týden jinak než jindy, a tak dále a tak dále a hlava jak pátrací balón a práce na plný úvazek!!