Řekla bych, že ten problém má dva základní aspekty:
1) Co je dobré pro to "nemocné" dítě
2) Co je dobré pro zbytek kolektivu, kam případně jde, přestože šíří nějakou (byť třeba mírnou) infekci.
Z praktického hlediska bych řekla, že pokud dítě nemá teplotu a nějaké velké bolesti, tak prostě s "rýmou a kašlíčkem" nebo nějakým škrabáním v krku je i u nás běžné dítě posílat minimálně do školy a v "mé bublině" plné sportujících dětí případně i na trénink (někdy s ohledem na to, jaká je zrovna fáze sezóny, jestli se jeví jako potřebnější, aby dítě spíš trénovalo nebo raději "to vyleželo, aby bylo O.K. až ...). Určitě jdeme třeba i s rýmou a spol o víkendu na výlet, v létě klidně i k vodě, ale třeba v zimě do bazénu ne, s tím máme špatnou zkušenost. A dbáme na to, aby takové "načaté" dítě jedlo vitamíny a co nejvíc se vyspalo ...
Z hlediska nákazy ostatních pak myslím, že stejně vždycky někdo ty viry donese (koneckonců řada nákaz se přenáší ještě před tím, než má nemocný příznaky), takže být jediná zodpovědná osoba v kolektivu je taková trochu zbytečná oběť. Ale samozřejmě pro děti, které případně mají horší imunitu je to poněkud "nefér".
Děti, které byly pořád "nemocné nebo po nemoci" byly i za mého dětství, měla jsem několik takových spolužaček, které necvičily skoro nikdy a pořád seděly ve škole s krkem zamotaným do šátku. Ale ty se na žádné sportovní kroužky ani nehlásily, teda.