Lepím náhodně k tématu nezvedání neznámých čísel - kopíruju dnešní příspěvek mé oblíbené Městské policie Přerov (já je prostě žeru a taky chci plyšovýho mamuta!)

„Dobrý den, mně se ztratili rodiče.“ To byla věta, kterou pronesl malý druhák, který v doprovodu o hlavu menšího parťáka (vypadali jako miniverze Batmana a Robina) dorazil na služebnu. Toto lakonické prohlášení u strážníků pochopitelně vyvolalo patřičný zájem a jali se zjišťovat, jak se to stalo.
Capart začal vypravovat, že šel ze školní družiny domů, leč tam nikdo nebyl a on nemá klíče od bytu. Usoudil tedy, že rodiče záhadně zmizeli. Netušil, co má dělat, tak ho napadlo, že to budou určitě vědět strážníci, a proto se vydal na služebnu pro radu. Občas si sice nebyl jist odpověďmi, ale v tu chvíli mu zdatně vypomohl kamarád, který o něm jistojistě někdy sepíše memoáry. Ostatně, ve dvou se to lépe táhne a víc hlav víc ví. Následně nastal trochu humbuk, neboť si kluci začali vybírat z nabídnutých reflexních nálepek a bagr tam byl jen jeden. Když se situace uklidnila a oba byli s výběrem spokojeni, pokračovali strážníci ve vyptávání. Klučina jim dal k nahlédnutí žákovskou knížku, kde našli kontakt na jednoho z rodičů. Další pak získali přímo ze školy.
Zatímco se zkoušeli dovolat, probrali s mladým pánem jeho prospěch a domluvili se, že sice na diktátu bude muset trošku zapracovat, ale jinak je to dobrý. Jak samonalezenec, tak i jeho morální podpora se po chvíli na služebně cítili jako doma a bylo potřeba je dostat co nejdříve do mateřských rukou, než ji rozeberou jak domek z Lega. To bylo nějakého brebentění. Hochův otec byl v práci a nějakou dobu by trvalo, než by dorazil, nicméně po opakovaném volání se podařilo spojit s maminkou (aby to nebylo jednoduché, tak nebrala cizí telefonní čísla). Ukázalo se, že je celou dobu doma. Uspávala po obědě nejmladšího potomka, a jak potvrdí asi každý, kdo někdy uspával dítě, usne obvykle nejdřív rodič a pak možná někdy pytel blech.
Strážníci se s ní domluvili, že nemusí nikam běžet, protože klučinu i s kamarádem, který bydlel ve stejném domě, přivezou služebním vozem. Toto sdělení u kluků vyvolalo nefalšovanou radost, která byla navíc okořeněna i plyšovým mamutem, kterého dostali jako odměnu za skvěle zvládnutou prekérní situaci.