Saam, ahoj .

""To jsem uklidila ja, byla to tezka prace na moc hodin a kdo se ted opovazi tady neco rozdrbat a hned neuklidit, plati pokutu!""

To je boží .

Mně volala jedenáctiletá, když jsem byla pracovně mimo město, jestli máme droždí. Ptala jsem se, jestli potřebuje vědět ještě něco, a prý ne, ne. Pak mi volala, že hotovo, a kdy přijedeme. Po návratu stál na lince plech kynutých šneků, nikdy dřív je sama nedělala a podotýkám, že nemáme kuchyňský robot, takže těsto uhníst pěkně vařečkou a pečicí papír odmítá používat, protože "babička ho taky nepoužívá" (moje maminka pečpapír spokojeně ignoruje).
Potud super, a kuchyň...uklizená!
Jenže pak jsem zjistila, že v úklidu má prsty druhá babička ("šla jsem se na ni podívat a ona měla upečeno, tak jsem jí pomohla ukldiit, aby toho neměla moc") .
Krásný mezigenerační přenos, tatínek nebyl doma, tak mu dala kousek do mrazáku, aby to bylo po rozmražení čerstvé.

Jako někdy mám pocit, že jsou to mimoňci, ale když mají prostor (a chuť ), tak umí, něco jsme jim předali.