Já byla jako dítě vlastně nemocná dost často. Ale 90% těch nemocí jsem simulovala, abych nemusela do školy. Simulovala jsem na základce i na střední a to fest. Byla jsem takový profesionální simulant. Chodit do školy mě brutálně nebavilo.

Jednou bylo trapný, když jsem "marodila" a potkala se s mojí třídní u vleku na Šumavě. Když jsem jí pak nesla zfalšovanou omluvenku, řekla jen: "to jsem zvědavá", bylo tam angína, tak se na mě jen tak podívala a pak už jsem, myslím, na gymplu nikdy nesimulovala.

V mojí dlouhé pracovní kariéře jsem jednou šla taky úmyslně marodit simulováním. Fakt jsem si potřebovala odpočinout. A když mi doktorka ukončovala neschopenku, zeptala se : "Odpočinula jste si ?" To mi bylo trochu trapně

Ale opravdově téměř nemarodím. V práci mě nikdo nezastupuje, takže si každou pracovní nepřítomnost hodně plánuju a rozmýšlím.

S tou rýmou, zdá se mi, strašně naděláte. Rýma přece přijde, člověk se pár dní trošku dusí, smrká, slzí, nespí a pak jde rýma zase po svých , ne !? V životě jsem nikomu nic neodsávala.