Tak ono to asi vypadá sportovneji než to skutečně je.

Jako, je fakt, že do naši dodávky nesmíme ztloustnout . Někdy mám pocit, ze se v ni prolínáme jako ty lávové lampy, co byly moderní za sociku. Když se nahřaly, tak třeba červená stoupala nahoru, bubliny se dělily, prolínaly s bílou “vodou”.. pamatujete? Stoupalo to ode dna. Tak my dva se tu spolu taky takhle proliname. Je přesně určené, kde kdo je, když někdo vaří, když jde do lednice, když meje nádobí.. když jde do sprchy. A specielne mě, zbrklou osobu, to učí hodně myslet na svůj pohyb, abych : hlavou neflakla do lampicky, stropu v nižší části, nevylila hrnec apod. Je to mentální trénink.

Miluju na tom to potkávani s lidmi. Momentálně jsme se spřahli s dvěma Italy, manželé z Mantovy v podobném věku. Potkali jsme se náhodně, ale teď, zbytek cesty už plánovitě jedeme na stejná místa, byli jsme spolu na večeři, 2x jsme dostali babovku.. Asi nám oni i jejich pes v životě zůstanou. ~:-ϡ plus další a další.

Taky mi to naučilo neřešit, co bude, ale nechat vše žít. Díky tomu vidíme místa, která si nás najdou, uprostřed hor, na samotach, kam jedeme za nějakým účelem , který se pak třeba vlivem okolnosti nějak promění.. Pro mě to je velká změna, tak do 35 jsem potřebovala mít přesný plán na den, týden..

Máme neustálé téma, zda si tohle naše auto, které je dokonale vymyšlené, spolehlivé a báječné nechat, protoze je menší, nebo ho vyměnit za větší. Což je lákavé při dnech, kdy prší a nemáš kde co usušit, ale zas ta větší auta jsou od pohledu auta pro kemping, nevjedou všude a někde moc trci a dráždí. My můžeme spát vcelku kdekoliv a kolemjdoucí neví, zda tam běžně parkujeme.