Chtěla bych napsat, že o velkých věcech více přemýšlím, ale když to tak vezmu, tak asi ne. S manželem jsme se sice povrchně znali trochu dýl, byl to kamarád kamarádky, ale jen jsme se zahlídli. Jednou jsme se ale sešli na akci, co pořádala kamarádka, strávili jsme spolu celý večer, a přiznám i noc, a ráno jsme věděli, že chceme být spolu. On musel vyřešit jiný vztah a do dvou dnů jsme bydleli spolu. Jsme spolu dvacet pět let a troufám si říct, že spolu budeme navždy. Teda doufám. Když jsme kupovali druhý byt, tak jsme se jen od přímých majitelů dozvěděli, že chtějí prodat a já jim hned řekla, že kupujeme. Manžel stál vedle mě, neřekl nic a asi po hodině se zeptal, jestli neměl slyšiny. A po další hodině, že to není blbý nápad.
Když jsme kupovali dům, to bylo obdobné. My o tom neuvažovali, ale po dlouhé době jsem koukala na ceny nemovitostí, v šoku z toho jak vyskočily jsem z kuchyně volala na manžela, jestli nekoupíme dům, manžel mlčel a já to brala jako souhlas. Obeslala jsem nějaké inzeráty a druhý den manželovi začali volat makléři. Ten byl v šoku a nechápal. Pak mi volal, že se nezmohl na víc než si prohlídku domu fakt potvrdit. Zkrátka v neděli jsem manželovi řekla, že bychom koupili dům, v pondělí první prohlídka, ve čtvrtek druhá a v sobotu třetí a poslední. Za čtyři týdny jsme měli podepsanou předkupní smlouvu a zaplacenou zálohu.
Když nad tím přemýšlím, tak výběrem bot nebo jídla možná trávím více času . Ale já jsem velmi rozhodná a po rozhodnutí už nikdy nepřemýšlím nad tím, jestli to bylo dobré nebo ne. Zpět už to nejde.