Našemu velkému synovi reálně ohromně prospělo "vykopnutí" do samostatného bytu... Fajn, má ho o patro níž, než my a má furt klíče od našeho (takže ledničku plundruje dál), ale obrovsky zdospělovatěl... Bez problémů si vypere, uvaří si, uklízí si (vůbec tam nemá čurbes, fakt ne)... Ale jo, to už byl na výšce a bylo mu nějakých 22. Nemusí se zpovídat, když přijde až někdy v noci, současně se ale chová zodpovědně, párty doma nepořádá, do školy chodí, studuje...

Do tý doby byl " dospělé dítě v dětském pokoji", na zadní se teda moc nestavěl, ale třenice teda byly podstatně větší. Myslím, že to prospělo úplně všem. My měli asi dost štěstí, že maturoval za COVIDu, tj. v té době bylo všechno zavřené, nic se nesmělo, nikam se nechodilo, takže ten "odpor čerstvého dospěláka" proběhl v jiném klimatu. A varianta - byt o patro níž - je zlatá, je pod dozorem, pořád v kontaktu, ale přitom samostatná jednotka...

(to já zdrhla na druhý konec republiky a rovnou začla bydlet s klukem )