Kat, no v kombinaci se zaměstnáním, byť na poloviční úvazek, je to záhul. Dost mi chybí čas na přípravy, jedu ze dne na den. Alespoň už jsem si zajela nový režim, ale jsem teda jak křeček v kolečku už i o víkendech, týden mám rozplánovaný pomalu na minuty a dostat do rozvrhu cokoliv jiného, když je třeba, je velký problém. Děsím se co bude, až onemocním. U syna to jde ztuha, musím na něj být dost přísná, aby něco dělal, což teda nese velmi nelibě a jeho vyvádění vyčerpává celou rodinu. Naděje na to, že by to přineslo zlepšeni psychického stavu, teda rychle pohasla, akorát se to přeneslo jinam. Pořád ještě doufám, že si nový režim časem přeci jen víc sedne, u něj je všechno na dlouhé lokte. Jako největší zádrhel se ukázalo, že odpoledne ta pozornost jde hodně rychle do háje i přes posun braní léků, takže pořád dost hledám, jak mu strukturovat práci. Taky z toho vyplynulo, že výuce o víkendu se nevyhneme, protože náročnější výklad bude lepší směřovat na dopoledne.