za mlada jsme v kanceláři měli klouzavou pracovní dobu a svobodní bezdětní kolegové preferovali začínat co nejpozději... rovnou z práce pak táhli po flámech a ráno vyspávali... myslím, že až děti člověka přinutí chtít trávit odpoledne doma
já teda jsem v tomhle asi divná sova, ale i tenkrát jsem raději pracovala od 8 než později, věděla jsem, že kdybych jezdila na 10, stejně to ráno prospím a nic z toho dne mít nebudu a když jsem někdy jela od rodičů z víkendu v pondělí ráno, vždycky mě těšilo být v práci i před tou sedmou, věděla jsem, že mám minimálně hodinu čas, kdy tam nikdo není, pokaždé jsem udělala nejvíc práce najednou, bavilo mě pobíhat si tam bosky a moci si u toho trochu pozpěvovat (což bych za přítomnosti kohokoliv dalšího nikdy neudělala ) a taky mě hřálo vědomí, že v pátek pak vypadnu ve dvě (musely nám sedět hodiny na 40/týden)