"vstávám okolo šesté, jdu si 50 minut zaběhat, pak kávička nebo čaj, v klidu si poklidim, ustelu a když vybyde čas, tak ještě stihnu cvičit na nástroj. Potřebuji odejít v 8:40"

to jsem nikdy nepochopila
kdybych odcházela v 8,40, nedonutím se vstát dřív než v 8,10 (s tím, že vstává i někdo jiný, když sama, tak 8,20)
ráno musím zvládnout hygienu, obléknout se, posbírat krámy a vypadnout z baráku... na nic víc nemám čas ani morál
tvoje ráno bych si mohla dopřát, pokud bych odcházela v 11
razím heslo, že se probouzím kolem deváté a je jedno v kolik vstávám... dělat cokoliv navíc před devátou je pro mne nesmysl... já ráno ani moc nemluvím, dokud nenastoupím do auta - děti to mají po mně, takže ráno u nás bývá jako ve filmu o oživlých mrtvolách, přesouváme se po bytě v naučených trasách, místo mluvení maximálně mručíme, první smysluplné slovo bývá moje "padáme" jako pokyn k odchodu říkáme tomu zombie walk