pitunie, tady platí, že pokud to nepomohlo 100x, ani po 101. to nebude jiné...
musíš vystoupit z toho kolečka... změnit to... řekni to jednou, nejlépe nezúčastněným hlasem a dovětkem, "ale ty víš" (je to trapné, ale já skoro doporučuju si tu větu natrénovat, aby ten tón byl fakt nezúčastněný)... a neřeš problémy za ni... králík je blbá situace, tam bych ho prostě převzala sama, možná bych k tomu pokaždé přidala nějakou průpovídku "někdo se postarat musí" - je to chudák živá bytost, nechat ho trpět nemůžeš...
a jinak opravdu nespolupracující vyčlenit z domácího komfortu - důsledně vytřídit prádlo na praní, oblíbený jogurt? hm, nekoupila jsem ho, potřebuješ pleťové mléko? hm, to si ho budeš muset koupit...
a na psychické vydírání? "a není ti trapné žít tady jako parazit?", "mou podporu máš, jak s ní nakládáš, je už na tobě"
základ je, aby ses ty sama oprostila od toho teroru, sama sebe musíš dovést k vědomí, že nejsi zodpovědná za její rozhodnutí, podala jsi pomocnou ruku, ale maturitu za ni neuděláš... s dcerou nehneš, její přístup nezměníš, musíš změnit ten svůj...