OD rána ti chci napsat. Tak až teď.
1) absolutně chápu tvé pocity. Opravdu. A vím velice dobře, jak se cítíš. Nicméněně toto jsem přestala praktikovat cca v 16 letech mého drahouše. Nikoliv že by bylo tak náhle dospělé, ale protože bych se musela zhroutit. A také protože nemůžeme žít na bitevním poli kvůli škole.

2) To, že kvůli škole máme doma bitevní pole a hrozný stresy, mi došlo naplno cca v 8.třídě. Tam jsem si taky uvědomila, že pokud se dítě samo neznačne snažit a něco dělat, tak prostě propadne. Můžu nabízet pomoc, řešení. Víc ne.

3) K tvé dceři - psala jsi o otci, že je velmi nátlakový. Promiň, viděno z mé zkušenosti, a z pohledu tvé DOSPĚLÉ dcery - chováte se oba stejně, jen metody jsou jiné. Dcera zřejmě už dávno neví, co chce sama. Protože pořád MUSÍ. pořád na ni někdo tlačí, ječí, řve, pořád je milion věcí, KTERÉ BY MĚLA DĚLAT. Sorry, já jsem velmi hodná holčička, spolehlivá, zodpovědná, za 1 budu vrtět radostně ocáskem. Ale tohle bych nedala.

4) Máš strach, co s holkou bude. To je jasný. Ale přestaň být prodlouženou rukou exmanžela (ať si on řeší své věci, ty nejseš on) a uvědom si, že jediná věc, která může dát tvé dceři nějakou jasnou oporu, JE VÁŠ VZÁJEMNÝ VZTAH. A ten prohráváš na plné čáře. Promiň, dcera ve věku hypotetické matky, opravdu nechce naslouchat mámě, která na ni ječí a tahá ji z postele. Fakt ne. Pokud chceš komunikaci, musí pro ni být prostor. Dcera se chová stejně jako ty k ní. Bohužel. A píšu ti to s vědomím toho, že podobných scének jsem ve zcela totožném zoufalství a nasranosti absolvovala nesčetně. A leckdy úplně marně.

5) MÁŠ ZDRAVOU, SAMOSTATNĚ MYSLÍCÍ, JEDNAJÍCÍ DCERU. Navíc krásnou. To je takový bonbonek. Pokud je ochotna si brigádami vydělávat, tak to není lemra líná. Umí si najít práci a něco dělá. To jsou přece skvélý věci. Pokud ji teď vyhodí ze školy, věř, že si to vyžere. A ne, ty to řešit nebudeš. Ty budeš jen nabízet směr. Přestaň poňižovat sebe i ji. A jednej s ní jako s dospělou ženskou. Jedině tak má ona možnost si nabít pusu, ale taky vůbec nad tím přemýšlet. A něco dělat. Sama za sebe. Nikoliv kvůli tomu, že na ni máma ječí a otec tlačí zase jinak.

6) Potřebuješ si uvědomit, že už prostě nemáš vliv. Nemáš. Ona ti vrací to, co vidí u tebe. A možná i to, co vidí u táty, ale u něj si netroufne. To neznamená, že ji necháš jak dříví v lese a bude ti to jedno.

Omlouvám se za slohovou práci a to, že píšu asi hodně tvrdě. Nicméně bych si asi přála, aby mi třeba zrovna některé věci v určitou dobu někdo omlátil o hubu.