Buřte, nevím, jaký bych měla nadhled. Ale synovi už teď od prváku říkám, že teď už to je hlavně na něm, že jde o něj, o jeho život a budoucnost, že na téhle škole už ho nikdo mermomocí držet nebude, to už není základka a povinná školní docházka...že tady mu vůbec nemusí povolit případně opakovat ročník a že když se nebude snažit, tak bude mít pak problém, protože kde ho někdo zaměstná jen se ZŠ. Že jsme připravení mu s čímkoli pomoct, ale musíme vidět snahu a spolupráci.