TaJ, já jsem vždycky pro děti chtěla, aby dělaly školu, která jim umožní posléze dělat práci, která je bude bavit a která je uživí. Můj cíl bylo šťastné a spokojené z dítě, ne maturita a VŠ. Ač jsem z vysokoškolsky vzdělané rodiny a sama mám také VŠ, vůbec by mi nevadilo vyučené dítě. U syna to tak že začátku i vypadalo, měl na ZŠ trojky, i když v poradně mu zjistili IQ 150, čemuž jsem nikdy nevěřila, ale byl chytrý. Školu však neskutečně flákal. Nakonec se dostal na SŠ, v prvním ročníku čtverky, pak to bylo čím dál tím lepší a na VŠ už úplně bez problémů. Dcera na ZŠ měla milion jiných zájmů než školu, učila se průměrně, ale SŠ ji vysloveně sedla, strašně ji to bavilo, maturita na samé jedničky a VŠ taky vystudovala celkem bez problémů. Přesto to klidně mohlo dopadnout s jejich vzděláním úplně jinak.