Začali jsem hubnout společně s MM a díky tomu se moje bohémské chození kolem změn (což samo vedlo už k hubnutí asi o 5 kg) změnilo do režimu "černý muž pod bičem otrokáře...".

V podstatě se směřuje k bariatrické operaci. Ale ač mi ji napoprvé gastroenteroložka (co mi léčí ty střeva) odsouhlasila, tak na následující kontrole mne začla přesvědčovat, ať do toho nejdu, že pracuje na pracovišti, kde to dělají a neviděla nikoho kdo by neměl s tím typem mé operace problémy s nevolnostmi, malnutricí atd. Žena taky nechce...

Zjistil jsem kolik copingových strategií je u mne svázáno s jídlem a pitím... Už to hubnutí mne strašně rozhodilo. K tomu řeším hospic atd.

Mám momentálně už mínus 13 kg, ale obezitologická psycholožka mne ve zprávě sprdla, že jsem si nenasadil tu Mysimbu hned.

Jednak léky, které cele platím, byť na předpis, vnímám trochu jinak. Prostě jsem ji ztratil :) a až za měsíc jsem ji našel pod kabely v batohu. Novou jsem nescháněl jednak kvůli ceně, jednak kvůli tomu, kdyby to nesedlo.

Pak ale byla svatba, dovolené a operace, tak jsem to chtěl začít brát až v klidu. Začal jsem a bylo mi hodně blbě, skoro jsem nebyl schopen řídit.... Měl jsem strach ze serotoninového syndromu, protože tak psychicky blbě mi ještě nebylo a udělat to nejrozumnější - počkal na to, co tomu řekne moje psychiatrička.

Ale teď se po těch lécích cítím blbě, ne úplně v sobě, mám problém přemýšlet atd. Docela průser u IT...