Jak tak čtu celou tvou anabázi, vychází mi z toho časté rčení celostních lékařů - zřejmě žiješ v prostředí, které není k životu. Celý tvůj organismus ti jasně dává najevo, že už toho má plné zuby. Bohužel nevím, jak podobnou věc v naší zemi řešit kromě superdrahých doktorů a klinik. Trápí mě něco podobného, život mám naštěstí v pořádku, "jenom" trpím častými nemocemi a únavou a nikdo z odborníků neví proč a co s tím dělat. Přehazují si mě jako horký brambor - jejich část "potrubí" je v pořádku nebo zaléčená, tak mě pošlou dál... Tak s tím bojuju tak nějak lokálně, podporou imunity, trochu bylinky a jak se vyhrabu z poslední nemoci, tak asi nějaké masáže a fyzioterapie.
Jediné, co ti můžu z vlastní zkušenosti doporučit, jsou bylinkové čaje. Řadu let nazpět jsem měla gastro problémy, z hlediska lékařů pochopitelně všechno v pořádku, "akorát" mě bolelo břicho. Algifen nezabíral, tak jsem to nějakou dobu nepříliš šťastně řešila svépomocí Tramalem, bylo by to na delší vyprávění. Nakonec jsem přišla na to, že když každý den vypiju půl litru bylinkového čaje (jednorázově), problémy vymizely. Ze začátku jsem pila nějakou žaludeční směs tuším od Herbexu, který byl právě na toho půl litru. Pak to přestali vyrábět, tak jsem přešla na něco jiného. Nicméně důležité je vybrat takovou směs, která nebude příliš odporná, spíš aby ti to chutnalo, takže nebrat čaje, kde je pelyněk nebo podobné hořčáky. Máta, meduňka, levandule, chmel, kozlík... Musí to být směs, ne jen 1 bylina, ony dohromady fungují líp. Uleví se potom břichu i psychice a vylepšíš si i pitný režim. Dochutit medem, citronem. Ze začátku jsem se trochu nutila, pak jsem si zvykla. Pomohlo to líp než léky. Čaj opravdu zahřeje a uklidní, udělala jsem si z toho pravidelný rituál. A při bolestech jsem používala Iberogast kapky, je to sice drahé, ale Bayer ví, co vyrábí :) Je to směs bylinek a pokaždé, když mi bylo špatně, pomohly.
Držím ti palce a vcelku asi chápu, jak se cítíš. Člověk se dostane do slepé uličky a jediným řešením jsou léky, jenže bez nich to nejde, ale s nima taky nijak moc ne. Důležité je, dělat si v životě nějakou radost, na něco se těšit. Jinak ještě můžu doporučit knížky od Anthonyho De Mella, je v nich spousta pozitivních věcí a hodně mi to do života dalo. Píše, že čím víc s něčím bojujeme, tím větší sílu tomu dáváme. Je to pravda. Naučila jsem se, že nejdřív se musím s problémem srovnat, přijmout jej, a potom opustit. Nevyčerpávat se zbytečným bojem s něčím, co neporazím.