Tedy poměry se jistě v něčem srovnávat nedají,ale jsou věci, platné nyní i před padesáti lety.
Třeba dojíždění. Od třetí třídy jsem jezdila do školy a do náročného kroužku přes půl Prahy. Věděla jsem, že na gympl daleko dojíždět nechci. A taky jsem věděla,že nechci pokračovat na "spádovem" gymplu,kam chodila většina absolventů naší devítiletky. Abych se jim vyhnula. Nový začátek byl pro mě prioritní. Nemyslím si, že čtrnáctiletý člověk neví co chce. Ví a jak vidno pamatuje si to doteď.
Takže šachovat lze nejen se šancemi na přijetí,ale i s mnoha jinými faktory,tehdy jako dnes