My jsme žili vždycky v bytě, nikdy jsme neměli dům. Žili jsme tak nějak normálně, ani níc moc neskladovali, ani nic moc nevyhazovali. Pak se přihodilo, že jsem musela sama vyklidit čtyřpokojový být při stěhování do menšího, kde jsem už měla bydlet sama. Z bytu postupně všichni odešli, nejdřív BM, pak dcera a nakonec syn a nechali mi tam všecko, co už nechtěli. Bylo to šílené, poslední den jsem vyklízela a balila od rána do dvou do noci, sotva jsem už pletla nohama a rukama. A zařekla jsem se, že nebudu hromadit věci, že budu kupovat jen to, co opravdu potřebuju a ještě si to stokrát rozmyslím a už nikdy nechci nic takového zažít. A to dodržuji už skoro 15 let. Jediné, co někdy koupím, je nějaká kniha, ale jinak žádné serepetičky, za nový kus oblečení vždy jeden starý vyhodím, stejně jako ručníky, povlečení, utěrky, spotřebiče. I tak nejsem žádný minimalista.