No, asi praktikovi napíšu mail a požádám ho o diskrétnost. On si to minule už nechtěl vzít na zodpovědnost, ale táta se cítil tak dotčen, že ho praktik poslal k dopravnímu psychologovi, kde napoprvé, vlivem stresu, táta dost pohořel, ale dostal ještě jednu šanci a tam to nějak prošlo, být s omezeními.
Chvíli vypadalo, že se to vyřeší samo, auto mělo nějaké závady, ale naneštěstí to dali dokupy. Stálo to ovšem tolik peněz, že by to neprojezdili taxíkem roky. Nehledě na to, že je tu dostatek lidí, ochotných je na chatu vozit a stále jich přibývá, jak vnoučata dospívají....