Taky jsem měla na Šumavu smůlu. Asi je to ve mě, vadí mi déšť a +6 stupňů v červenci, vadí mi, že hezky je jen jeden den, a další jsou hned mlhy na blatech nebo slejvák, nemám ráda davy v přírodě (a ty tam v létě jsou, když neprší) a je mi líto jezdit na Šumavu na začátku podzimu, když je zlaté listí, protože tou dobou je u nás ještě léto a nechci o jeho zbytky přijít.

Kdysi jsem pracovala pro NP Šumava a dodnes vzpomínám, jak mohutně se řešila jeho propagace a tudíž se bojím, že tu u nás taky zrobí národní park, vrhnou se na propagaci a infrastrukturu - což jen přiláká davy (a lesu to nepomůže, jako to nepomohlo Šumavě.)

Jinak z pracovních cest po Šumavě si pamatuju takovou hezkou nostalgii a mám chuť si někde sehnat k rozjímání nějaký šumavský rybíz ze zaniklé předválečné zahrádky, občas na nějaký takový zakořeněný řízek narazím.