Já teda taky kupuju auto bez zkušební jízdy. Zkoušela jsem si auto naposledy před 11 lety.

Co bych na tom viděla? Jaké asistenty to má, to mám v popisu.

Že má každé jinak citlivé brzdy a plyn, že se liší diesel od benzínu..., to vím, na to si člověk stejně musí zvyknout až v provozu. Stejně jako naučit se s ním parkovat a tak.

Před 6 lety jsem kupovala nový model stejného typu, co jsem už měla, takže jenom novější, nadupanější... Vybrala jsem si ho taky na netu na druhém konci republiky, jela se na něj teda podívat (ale stálo jenom uvnitř), líbilo se mi, tak jsem si ho zamluvila a při příští návštěvě (až jsem si vyřídila leasing) jsem si ho odvezla.

Letos jsme ho koupili po cestě na hory - zastavili jsme se v salonu, řekla jsem, co chci, on řekl, že něco takového má skladem, sedla jsem si do něj uvnitř, řekl cenu, strčil nám do ruky seznam výbavy - a řekla jsem, tak mi ho na příští týden na středu nachystejte... Nebyli jsme tam dýl, než 20 minut. Dělám si z toho srandu, že po cestě na hory jsme se stavili v mekáči na jídlo a v xxx koupit auto. V tom mekáči jsme asi strávili toho času i víc.

Muž si auta vybírá na internetu - na to poslední hleděl asi 2 měsíce, měli ho taky jako předváděčku, otvíral to fakt každý den, pořád si ho prohlížel (samozřejmě včetně popisků výbavy), až jsem mu řekla, tak si ho kup, ne? Tak jel a koupil si ho. Nevím, jestli se v něm předtím i projel, ale každopádně byl rozhodnutý dřív, než ho viděl naživo.

Projíždět si "musíš" ojetiny, abys slyšela, jestli to necvaká, nemá divný zvuk, řízení nějak "netáhne" nebo tak něco. U nového auta ze salonu to fakt potřeba není.