Ropucho, já bych za celý den čekání byla totálně vyklepaná a úzkost by mi sežrala všechny vnitřní orgány. Možná bych se k večeru vůbec nedonutila tam jít. Já si raději odepřu i tu snidani před vyšetřením a potom si dám v klidu bez nervů něco dobrého za odměnu. Jediná, kam jsem chodila odpoledne po práci, byla psychiatrička, protože jsem nechtěla, aby v práci věděli že tam chodím a že mám tyto problémy. Ta mi naštěstí nedělala nic nepříjemného, zeptala se mě, jak se mi daří a předepsala mi léky na tři měsíce. Netrvalo to ani 5 minut. Teď už chodím k psychiatričce taky ráno.