"Dnešní děti možná už Dušičky znát nebudou"
boží, ale to je vlastně tvoje chyba
protože
"ani já je teda nijak neprozivam"
já halloween miluju (určitě úplně nová a překvapivá informace v kontextu s mým předešlým psaním
), ovšem to neznamená, že bychom nedrželi i dušičky jako takové... jo, rozjíždíme se tak trochu s kalendářem a letost to zrovna vyšlo tak nešikovně, že halloweenský večer si uděláme na dušičky, ale jinak to celkem rozděluju...
halloween slavíme strašidelnými kostýmy (spokojíme se s nějakým tím líčením, strašidelnými náušnicemi, náramky, řetízky, případně paruka nebo klobouček), uděláme si děsivé občerstvení v podobě dortu, muffinů, párečků v těstíčku, ovocný salát s želé očičky, krvavý čaj a podobně, vyřežeme a rozsvítíme dýni, zapálíme lucerničky a koukáme na strašidelné filmy... celý listopad bude na dveřích věnec z kaštanů s ducháčky a netopýry, na zrcadle v chodbě nějaké krvavé otisky dlaní...
no a taky v rozmezí 2 týdnů objedeme hroby, očistíme náhrobky, položíme vazby, zapálíme svíčky (v našem pojetí je to především hroby z mužovy strany, vezmeme s sebou tchýni; z mojí strany je to hrob mé maminky a dědečka, ale tam chodíme pravidelně při každé návštěvě u táty)... doma si 2.11. večer zapálíme svíčky a vzpomínáme...
myslím, že děti bez potíží rozlišují obojí pojetí vzpomínky na mrtvé, nedělá jim problém oboje pojmout jako součást svého života...