Zdobná ve svým věku už teda kdovíjak nejsem
Zdobivá taky příliš ne, teda v tom smyslu, že bych nějakým způsobem domácnost pravidelně dekorovala a předměty k dekorování úmyslně pořizovala. Ale zároveň doma různý zdobný předměty mám. Hodně vlastních obrazů - maluju ne proto, že bych chtěla vyrobit ozdobný předmět, ale protože malování je pro mě způsob mluvy a vyjádření jinou cestou než slovy.
A pak ty obrazy prostě mám, tak je různě střídám na stěnách.
A taky postupně dostávám dárky od dětí, a i od jiných lidí pro mě důležitejch, a pokud ten předmět pro mě má osobní význam, tak ho někde viditelně umístím. Aby toho nebylo viditelně umístěnýho moc, tak to, podobně jako obrazy, čas od času přemístím a vyměním na viditelná místa něco jiného.
Domácnost není úmyslně vyzdobená, ale je zabydlená (i) určitýma vzpomínkama, který jsou symbolizovaný předmětama a obrázkama a tak.
Nemyslím si o sobě, že bych byla minimalistická, na to přeci jen mám příliš mnoho choutek na oblečení, kabelky, cestování, kulturní zážitky.... :)

Mimimalismus nemá co dělat s počtem viditelnejch předmětů, ale spíš se skromností a pokorou, je určitým opakem hédonismu, je to styl Diogena v sudu. Diogenův hrneček by klidně moh bejt zdobenej :) . Akoát je to pojem poněkud zneužitej lifestylovejma časopisama o bydlení právě pro určitej zařizovací styl, kterej je obvykle všecko, jen ne minimalistickej, často je značně ekologicky, enrgeticky a materiálově nákladnej.

Když tě těší vytvářet ozdobný předměty, tak je to moc hezký :) A je to vlastně mnohem minimalističtější přístup, než leccos za minimalismus vydávanýho.