No, to je pro mě asi nejhorší dilema, jestli se v takové chvíli držet a mlčet (ve smyslu, jsi dospělý, tvůj problém, tak si ho řeš, jak umíš) nebo jestli mateřsky a výchovně navrhnout jiné možnosti řešení, jako třeba že si může vzít ručníky třeba 3, když jeden odveze vyprat a zapomene si ho vzít, bude mít jiný, nebo si jít koupit, nebo se utírat třeba jedním z bavlněných triček (které si ideálně pak na sebe holt neobleče)...
No furt lepší běhat mokrý po pokoji a čekat, až uschnu, než volat "mamí, zapomněl jsem si ručník, co mám dělat?"
Nevím, jestli jsem to tu někdy vyprávěla, ale měla jsem mladičkou zaměstnankyni, lehce přes 20 let, která u mě v té době pracovala už cca 3/4 roku, takže nelze říct, že by nic nevěděla... Já jsem byla na týden na dovolené, bylo léto, byla v kanceláři sama. V pondělí po dovolené jsem přijela, šla na záchod a zjistila, že místo toaleťáku jsou tam kuchyňské papírové utěrky... Prostě na tom WC došel papír, tak ona šla do kuchyně a vzala odtamtud papírové utěrky.
To, že hned vedle máme WC pro klienty, kde byly nejméně 3 ruličky toaleťáku, že máme sklad s kanc. potřebama, kam se zjevně vůbec nepodívala, že je v centru města a stačilo vyběhnout do nejbližšího obchodu (cca 50 m), nebo při cestě na oběd, nebo při cestě z práce, nebo ráno do práce, koupit, nebo si vzít třeba ruličku z domova... Nic. Řešení (tohoto typu mladého člověka) bylo vzít v kuchyni papírové ručníky.
Podotýkám, že už nebydlela u maminky, ale v bytě s přítelem... Takže by pro ni asi nemuselo být úplnou záhadou, kde se bere toaletní papír.
No, odnesla jsem utěrky do kuchyně, hodila jsem tam nový toaleťák z vedlejší místnosti, mám to jako veselou historku "z natáčení" a vlastně jsem ocenila, že mi na dovolenou zoufale nevolala - "paní magistro, došel nám toaleťák, co mám dělat?"... Poradila si.