Mě osobně vůbec. A to mám doma knihu Svět tibetského budhismu a příběhy Lobsanga Rampy.
Když si čtu ten program mám spíš tibetské osypky. Kvasinky jsem nikdy neměla.
Určitě je to i tím, že se ze mne v průběhu života stal spíš pragmatik a realista.

A jak už psaly ženy zde, zaměřit se proto na mladé hledající se nebo na nějaké ezomagory. Ale přijde mi, že už jich moc není. S těma se roztrhl pytel po revoluci, když jsme se všichni hrabali z komunistického duchovního marasmu.

Zacílit třeba na nějaké umělecké školy. Chlapa si na takovémto dni ani neumím představit, těma kvasinkama jste to fakt docela zabili.