Ano, mám to tak čas od času, a jak píše Tizi, je to i u mne především bujarou fantazií. Zároveň však rovnou vidím i ty nedostatky, které by mne v opravdové zamilovanosti netrápily, neboť by nebyly v tu chvíli podstatné. Takže například jeden můj platonický “milenec” měl (resp. stále má) hrozně nepěkná chodidla a prsty u nohou. Takže fantazie pracovala, ale kdykoli ji bylo možné uzemnit myšlenkou na ty nohy .