Rozhodně Netanjahu je podobný, i když daleko prohnanější. A jeho motivy jsou jiné, chce mít pomník v dějinách Izraele, jako má Juda Makabejský. A nechce se nechat zavřít. Problém je, že v blbých dobách ti slušňáci selhávají. Proti Hitlerismu, nebo palestinskému islamistickému terorismu.

Příklad:

Churchill, dvakrát přeběhlík mezi stranami, jednou během svého termínu v Dolní sněmovně. Namyšlenec, který podělal vylodění v Gallipoli spolu s Kirchenerem za WW1. Začal nadšením z rozstřílení povstání Mahdího britskými kulomety. Jako britský nadšený korespondent referoval z Búrské války, kde Briti vynalezli koncentráky. Neměl daleko k použití kulometů proti Indům a Irům. Rétor, ale exot v parlamentu. Buldok konzervativců, kterého i vlastní kolegové nesnášeli.

Ale prostě byl reprezentantem určitého civilizačního okruhu (britsky rasistického, namyšleného, ale přesto demokratického a na míle nad hitlerismem). A nebyl ochoten za mír prodat vlastní boty a ČSR. Ale jak zestárl, zmoudřel tak si i nechal poradit od lidí, kterým věřil.

Netanjahu mne nas...l, když vyhodil ministra obrany Galanta právě v okamžiku volební noci v USA. Aby se s ním nemusel hádat a aby měl slávu pro sebe.