Co se týče spolubydlení s dospělými dětmi, je to podle mne značka ideál, pokud to funguje. S námi dcera s tehdy ještě přítelem bydleli už jednou asi rok, teď po pěti letech už jako manželé do toho šli dobrovolně znovu. Ale u nás je to značka ideál, je to spolubydlení v jednom domě, nikoli v bytě, s výjimkou topení - to je centrální kotel ve sklepě s přístupem zvenčí - jsou to zcela samostatné prostory i s oddělenými vstupy. Když nechci, nemusím je týden potkat jinde než na parkovišti a to platí i naopak. Já si užívám pidivnučky mnohem víc, než když jsem ostatní vnuky v tomhle věku viděla jednou za měsíc. Nemáme problém třeba o víkendu vařit na střídačku, 4 dospělí (nebo 6, pokud je doma i syn s přítelkyní) jsou podstatně příjemnější při péči o zahradu nebo třeba dělání dřeva. v patře jsme měli 6 let dětskou skupinu, pokud bychom na barák zůstali opravdu sami, bude strašně velký. Můj muž z něj nechce, já si to tady ve dvou nebo dokonce v jednom člověku nedovedu představit.