Přidat odpověď
Federiko my máme velký dům skoro na samotě a zcela v lese a to, že tu chceme žít není o lpění na majetku ale o tom, že jsme objevili prostor, kde se ještě po 25 letech po nastěhování cítíme jako na dovolené. Já si nedovedu představit, že bych tu zůstala úplně sama ale není to o nezvládnutí fyzickém nebo finančním. V roce 2019 jsme dokončili rozsáhlou rekonstrukci, přízemí je bezbariérové s výjimkou 8 schodů vstupu, na ty se dá pořídit schodolez, zahrada se dá v kterémkoli okamžiku zatravnit, topení přepnout na automat, který obnáší jednou za 4 dny dosypat pelety a vynést kyblík popela. Ze zvířat máme jen mazlíčky i když mne na starý kolena začínají lákat slepice, ale netuším, kdo by je v případě potřeby zabíjel, takže asi nic. My jsme trošku Hujerovi, partneři dětí k nám zapadli, nejenže jezdíme na společné dovolené ale třeba včera nás bylo k obědu 12, pak jsme vykecávali do sedmi a rozpustili to jen proto, že prcci už museli jít spát. Měsíční provozní náklady jsou za 400 m2 obytné plochy srovnatelné s třípokojovým panelákem. Já jsem řešič, dost mne trápí potenciální období, kdy nebudu samostatná ale kolem sebe vidím, že osudy lidí se vyvíjejí zcela neodhadnutelně a dohodli jsme se, že nevidíme důvod opouštět prostředí, které máme rádi a kde se nám dobře žije v době, kdy ještě oba máme samostatné rodiče jen proto, že bychom měli být rozumní a přemýšlet 10 nebo 40 let dopředu abychom nebyli někomu na obtíž.
Předchozí