Přidat odpověď
Moji vrstevníci co bydleli u rodičů vždy platili, nevím o nikom, kdo by pracoval a bydlel u rodičů zadara. V rámci samostatného bytu u vlastnictví bytového domu, ale v rámci malého pokoje panelákového bytu.
Ze zkušenosti v širší rodině bych ale doporučovala tuto částku navázat na nějaké reálné výdaje (energie, průběžné nutné opravy), protože se po letech stávají situace, že ti co platili směšné nájemné u rodiny si myslí, že dotovali něčí výlety do Karibiku a současně se samostatnější sourozenec cítí znevýhodněn, že musel jinde platit komerční nájem, prostě i po letech to dovede dělat zlou krev. V přímém přenosu to mohu pozorovat, že je to vytahováno u sporů o dědictví.
V diskusi opakovaně zaznělo, že podle toho, jestli by si šetřili na vlastní a snažili se osamostatnit. Jako dítě bych asi raději platila vyšší částku a aby mi nikdo nečuměl do financí, než platit málo a být pod drobnohledem. Což se trochu vylučuje se společným bydlením, pro mě by to fakt nebylo.
Z vlastní zkušenosti jsem dostala spoustu debilních rad od příbuzných, jak se osamostatnit (za socialismu např. dostali byt od zaměstnavatele, příp. si mohli po revoluci byt odkoupit za hubičku). My jsme museli s manželem dost zariskovat, abychom bydlení získali a naštěstí to klaplo, ale vůbec na to zoufalství nechci vzpomínat, že nám nechtějí dát (OSVČ byl pro banku problém).
Předchozí