My jsme vyrostli hodně v tom, že děti se v rámci partnerství/manželství mají odstěhovat od rodičů. "I opustí muž otce svého i matku svou a přilne ke své ženě" je první manželské kázání v Bibli. I tak jsem sladko-jedovatě rejpal v posledních letech před svatbou při jejich problémech se zajištěním pronájmu, že jsem strčil hlavu do dětského pokoje, kde už žila pouze dcera a trochu si jej upravovala na pár let-měsíců, a ptal se, kde bude kolíbka... Byl jsem vždy poslán "do předem připravených pozic". Já to myslel i s trochou humoru, že kdyby se všecko vy.. Pardon my French, nepovedlo, tak mohou u nás samozřejmě dočasně přežít.

Kamarád z USA má dokonce pravidlo, že na už VŠ mají jít děti tak daleko, aby nemohly na víkend jezdit si prát domů. (Tj. do nesousedního státu.)

Takže to nikdy nebylo takto vyhrocené. Dokud tu bydlely děti během VŠ, tak to málo co, různě vydělaly na brigádách, tak je stejně stály náklady studia víc. Navíc dcera byla na VOŠ (která se platí) a ještě studuje na soukromé VŠ, na což ji i teď rádi přispíváme kolem 50%. Navíc jsem věděl, že kluk hodně intenzivně v těch letech pracoval ve skautu, schůzky, víkendovky, akce ,..., takže moje podpora byla i podpora toho skauta. A taky dost odmakal pro fakultu, jak v senátu, tak v politologickém klubu. Neměli nikdy velké kapesné, to si hradili včetně nákladů na všechno možné sami, ale prostě bydlení a lednice byly součástí naší vyživovací povinnosti, jak jsme ji chápali, když poctivě studovali (dokonce rychleji než byl požadavek, což se vyplatilo pak po svatbě, kdy dotáhnout diplomku bylo už hóoooodně těžké a otravné.

Takže v principu ano, určitě je to správně, ale je na místě započítat i tu část vyživovací povinnosti během studií. A tak nějak bych ty vybrané peníze stejně připravoval na investici zpět do nich. Protože energie má téct primárně dopředu od rodičů k dětem. Jen v samém konci chvilku i nazpět.