Tak se nám za tejden podařilo dědu převést z paliativní ambulance do domácí hospicové, což má hlavně ten efekt, že jsou aspoň na telefonu 24x7 a má svojí sestru na doprovázení. To je hlavně pomoc babičce.

Vedle toho jsme požádali o PnP, sociální šetření bude už zítra (ty paliativní situace řeší rychle), protože bez soc.šetření se to pak nedá rozhodnout. Posudková to může schválit klidně za rok, to už jsou jenom papíry. (To je absurdita, což, že doktor rozhoduje jen podle papírů a šetření dělá sociální pracovnice, co má klidně jen SŠ). Ale s tím už se v životě potkávám po n-té.

A taky parkovací oprávnění v zóně pro pečovatele už máme.

Ještě že jsem byl sám na neschopence... Díky Bohu.

Ještě bychom byli rádi, pokud by se podařilo naplnit i dědovi duchovní potřeby. Dokončit smíření s Pánem Bohem, než bude za pár týdnů stát před jeho soudem. Ale tam tak trochu překáží babička, která je daleko větší agnostik, ba možná i ateista, než děda, který byl jenom na Pána Boha naštvanej, že mu umřel brzy tatínek. A jemně tomu brání.

Kdyby bylo po mé jedné vnitřní větvi chuligánského křesťanství, tak se dědy prostě natvrdo ve světlejší chvíli zeptám, zda ví, že za pár dní-týdnů bude stát před stvořitelem a že ten ho miluje, ale touží, aby se ještě tady na zemi s ním smířil. A že jako pokřtěný katolík v dětství prošlý katechismem určitě ví, že právě proto, že Bůh nechce aby kdokoliv byl zatracen, poslal Ježíše Krista, svého syna na smrt. Ale že to odpuštění každý sám za sebe musí přijmout. A jestli mu to nechce v modlitbě říct, že on slyší a těší se na něj. Protože smrt je jen dvojtečka, nikoli tečka.

Jak teď přemýšlím, možná bych poprosil o službu blízkého faráře, katolíka, přeci jen děda je v jeho "kompetenci" a s těmi cingrlátky "je v uniformě" a každý ví, co od něj čekat. A má praxi. Nechce se mi tam zvát kaplanku z ČCE, ČSCH, protože, co se týče spasení, od ní nevím co čekat. Zatímco s katolíky jsme hodně na jedné lodi.