Hele, moje dospělé dítě mi jednou ve vyhroceném sporu vysvětlilo, že to, že může u nás bydlet, je vlastně materiální část plnění naší vyživovací povinnosti k němu. A tedy že to není "můj byt můj hrad", ale do jisté míry trochu jako podnájem, akorát bezplatný. Čili, že samozřejmě musí být nějaké fungování kolem společných prostor, asi i nějaká přiměřená informovanost co do návratů, ale jinak nám je úplně nic do toho co dělá, pokud se řádně vzdělává a kdy přijde, kde bude atd. A dokonce i do stavu pokoje. (Pokud do nezasahuje dál.)

A v podstatě mělo pravdu.

Jaksi můj byt můj hrad si užívám pomalu až nyní, kdy děti opustili hnízdo a jsme DINKové. (Double incomes no kids).

Ale stejně jsou to zlatíčka...