Já jsem se ke svým dětem asi od jejich 15 let chovala jako k dospělým, téměř samostatným lidem, protože i ony se tak chovaly. Jen jsem je finančně zaopatřovala. Žádné příkazy, zákazy, večerky - nebyl důvod. Chovaly se úplně normálně, plnily si své povinnosti.
Zrovna tak se ke mně chovala moje máma.

Takže teoreticky bych klidně se svými dětmi nebo s mojí mámou bydlet mohla. Prakticky bych snad raději bydlela pod mostem. Bydlet s někým jiným než s mým mužem je moje noční můra. Zvládla bych to asi tak tři dny. Myslím, že jsem nesnášenlivá a nesnesitelná. Anebo spíš přehnaně lpím na své osobní svobodě a nerada se někomu přizpůsobuju.