Jako vrchol tolerance (a možná lenosti) si pamatuju okamžik, kdy jsem vrazila synovi do ruky záclonu, že mne jeho prázdné podkrovní okno zvenčí nebaví. Ptal se mě, jestli to myslím vážně, že by se zelenými stěnami byl se záclonou, kterou jsem mu dala jak v blázinci. V tom okamžiku jsem po dvou letech zjistila, že si pokoj vymaloval na zeleno. Měl 15.